Paralelní hřích - z logiky věci technicky funguje, svým způsobem je to velmi elegantní, ale jednak popírá (záměrně) Occamovu břitvu, jednak mohutně mate hráče, kteří už takhle hrají dvě hry najednou a hrajou u toho jako neherci nějakou postavu, takže z toho nebudou vůbec vědět, kde jim hlava stojí, a ve výsledku ty stopy všechny vedou jakoby špatným směrem. Přijde mi to jako mistrovský materiál pro frustraci hráčů.

Hamletovská past - my už nějaké zrcadlo budeme mít ve finálním debriefingu, kde se ta balada dekomponuje, hráči jsou s ní napřímo konfrontováni a chybějící prvky se dovysvětlí. Tohle se s tím trochu duplikuje a je to celé takové hodně vágní (záměrně, ale ano). Ať si v tom kdo chce vidí co chce je u hry 18 hráčů takové dost špatně hratelné a vede to právě na tu hamletovskou past, že nikdo neudělá nic.

Slepá volavka naslepo - tahle varianta zase vypadá tak, že jsou ty věci absolutně detašované, a aby to dalo nějaký smysl, potřeboval by GM za běhu hry ty linky dopropojit, identifikovat maskovaného muže apod. Může to být hodně náročné na provedení a i tu baladu to nechává stát tak trochu na vodě.

Nicméně, souhlasím, že máme před sebou ten "Schrödingerův scénáristický uzel".

Přitom ty předchozí varianty, zejména A a B se mi líbily moc - slova umírajícího muže, Vlastimil koukající na hvězdy hledající múzu, odvaha vzepřít se zadavateli zločinu pro větší dobro, morální kompas - za mě skvělé a silné, jen moc fixované na hlavní linku s glejtem. Rád bych z toho nějak vybruslil a částečně to takhle použil, i třeba za cenu, že uděláme nějaký maličký předpoklad (např. že zloděj glejtu existoval). (Jinak Ctiborova kouřová clona neměla znamenat, že Ctibor něco zakrývá, ale že jako jediný tuší, že někdo jiný zakrývá). Vyzkoušej vymyslet ještě nějaké další nápady.